Starý skřítek se začal houpat ještě rychleji, než před tím.
"...řekl, že Temný pán potřebuje skřítka."
"Voldemort potřeboval skřítka?" opakoval Harry, dívaje se na Harryho s Hermionou, kteří byli stejně překvapení, jako on sám.
"Ó, ano pane," mumlal Krátura. "A pan Regulus mu nabídl Kráturu. Bude to pocta, říkal mi pan Regulus, pocta pro něj a pro Kráturu, který musí udělat všechno, ale úplně všechno, co mu Pán zla nařídí...a potom...p-přijít domů."
Krátura se houpal rychleji a rychleji a jeho dech těžknul.
"A tak Krátura šel k Pánovi zla. Pán zla neřekl Kráturovi, co budou dělat, ale vzal ho s sebou k puklině u moře, za kterou byla velká jeskyně a v ní velké černé jezero..."
Harrymu se zježily vlasy na zátylku. Kráturův kvákavý hlas k němu přicházel jakoby z dálky přes těžkou černou hladinu. Viděl, co se stalo, jako by to byla současnost.
"...byla tam loď..."
Samozřejmě, že tam byla loď. Harry jí viděl - svítivě zelenou a maličkou, právě tak velkou, aby uvezla jednoho čaroděje a jednu oběť přímo na ostrov uprostřed. Tak tedy testoval Voldemort svou ochranu viteálů - pomocí vypůjčeného stvoření, domácího skřítka...
"Na ostrově byla mísa plná nápoje. Pán zla nakázal Kráturovi, aby jí vypil..."
Skřítek se třásl od hlavy k patě.
"Krátura to udělal a jak pil, viděl hrozné věci...Krátura uvnitř hořel...Krátura křičel a chtěl, aby ho pan Regulus zachránil, volal paní Blackovou, ale Pán zla se jen smál...Nakázal Kráturovi vypít celý nápoj a do prázdné misky vhodil medailon...a znovu jí naplnil...A temný pán odjel pryč a nechal Kráturu na ostrově..."
Harry si přesně dokázal představit, jak se to stalo. Viděl Voldemortovu hadí tvář, jak mizí v temnotě, jeho červené oči upnuté s potěšením na třesoucího se skřítka, jehož smrt nastane do několika minut, až propadne té sžírající žízni, kterou nápoj své oběti způsobí...Ale tady Harryho představivost končila, protože nedokázal pochopit, jak Krátura unikl.
"Krátura potřeboval vodu, doplazil se na břeh ostrova a napil se z temného jezera...a ruce, mrtvé ruce se vynořily z vody a vtáhly Kráturu pod hladinu..."
"Jak ses odtamtud dostal?" zeptal se Harry a ani ho nepřekvapilo, že šeptá.
Krátura zvednul svou ošklivou hlavu a podíval se na Harryho svýma velkýma, krví podlitýma očima.
"Pan Regulus nakázal Kráturovi, aby se vrátil," řekl.
"Já vím, ale jak jsi utekl neživým?"
Krátura vypadal, že nechápe.
"Pan Regulus nakázal Kráturovi, aby se vrátil," zopakoval.
"Já vím, ale..."
"No, to je jasný, ne Harry?" řekl Ron. "Přemístil se!"
"Ale...uvnitř jeskyně se nemůžeš přemístit," řekl Harry, "jinak by Brumbál..."
"Kouzla skřítků nejsou jako kouzla čarodějů, ne?" řekl Ron, "Myslím,...můžou se přemísťovat i v Bradavicích, i když my nemůžeme."
Chvíli bylo ticho, než si to Harry uvědomil. Jak by mohl Voldemort udělat takovou chybu? Ale když tak o tom přemýšlel, Hermiona promluvila a její hlas byl ledově chladný.
"Samozřejmě, Voldemort považoval domácí skřítky za něco hluboko pod jeho úroveň...Nikdy by se nezabýval tím, že i oni mohou kouzlit, že?"
"Nejvyšším zákonem domácího skřítka je pánův rozkaz," odříkal Krátura. "Krátura se měl vrátit domů, tak se vrátil..."
"Takže potom jsi udělal přesně to, co jsi udělat měl, ne?" řekla Hermiona mile. "Neporušil jsi rozkaz!"
Krátura zavrtěl hlavou a houpal se ještě víc, než před chvílí.
"Tak co se stalo, když ses vrátil zpátky?" zeptal se Harry. "Co ti řekl Regulus potom, cos mu vylíčil co se stalo?"
"Pan Regulus byl velmi ustaraný, velmi ustaraný," zakvákal Krátura. "Pan Regulus řekl Kráturovi, aby se schoval a neopouštěl dům. A potom,...to bylo o něco později...Pan Regulus přišel jednou v noci navštívit Kráturu v jeho přístěnku a Pan Regulus byl zvláštní, ne tak jako byl obvykle, když něco vyrušilo jeho myšlenky, to může Krátura říct...a nakázal Kráturovi, aby ho vzal do jeskyně, do jeskyně, kam šel Krátura s Pánem zla..."
A tak vyrazili. Harry si je uměl představit naprosto zřetelně, vystrašeného starého skřítka a hubeného, temného čaroděje, který je tak podobný Siriusovi...Krátura věděl, jak otevřít zamaskovaný vchod do podzemní jeskyně, věděl, jak přivolat maličkou loďku. Tentokrát to byl jeho milovaný Regulus, kdo s ním jel na ostrov s miskou jedu...
"A nechal tě vypít ten jed?" řekl Harry znechuceně.
Ale Krátura zavrtěl hlavou a plakal. Hermiona si zakryla rukama ústa. Zdálo se, že jí něco došlo.
"P-Pan Regulus vyndal z kapsy medailon podobný tomu od Pána zla," řekl Krátura a slzy mu stékaly dolů po jeho rypákovitém nose. "A řekl Kráturovi, aby ho vzal a až bude pohár prázdný, tak medailony vyměnil."
Kráturovy vzdechy teď byly provázeny hlasitým sýpáním a Harry se musel hodně soustředit, aby mu rozuměl.
"A nakázal Kráturovi,...aby odešel...bez něho. Nakázal mu,...aby šel domů a...nikdy neřekl Paní,...co udělal, ale zničil...ten medailon. A pán vypil všechen jed...a Krátura vyměnil medailony a...skledoval pana Reguluse, jak...ho vtáhli pod vodu...a..."
"Ah, Kráturo!" zaštkala Hermiona a plakala. Klekla si vedle skřítka a pokusila se ho obejmout. Najednou byl na nohou a odskočil od ní pryč.
"Mudlovská šmejdka sáhla na Kráturu, to jí nedovolí, co by na to řekla jeho Paní?"
"Nakázal jsem ti, abys jí neříkal 'mudlovksá šmejdko'!" rozčílil se Harry, ale skřítek už se začal sám trestat. Padl na podlahu a mlátil čelem o zem.
"Zastav ho! Zastav ho!" křičela Hermiona. "Nevídíš, jak je nemocný a jak tě poslouchá?"
"Kráturo, nech toho! Přestaň!" křičel Harry.
Skřítek ležel na podlaze, chvěl se, zelený sliz se mu lesknul u nosu, a na plochém čele se mu na místě, kam se uhodil, udělala modřina. Oči měl oteklé a zalité slzami. Harry ještě nikdy neviděl nic tak zuboženého.
"Takže jsi přinesl medailonek domů," řekl neúprosně, protože potřeboval znát příběh celý. "A pokusil se ho zničit?"
"Krátura na něm neudělal ani škrábanec," mumlal skřítek. "Krátura zkoušel všechno, všechno, co znal, ale nic, vůbec nic nedokázal...Tolik mocných kouzel, která seslal na jeho povrch...Ale Krátura věděl, že je potřeba dostat se dovnitř, ale nešlo ho otevřít...Krátura se za sebe styděl, zkoušel to znovu. Krátura nedokázal splnit pánův rozkaz, Krátura nedokázal zničit medailonek. A jeho paní zešílela zármutkem, protože Pan Regulus zmizel a Krátura jí nesměl říct, co se stalo. Ne, protože Pan Regulus Kráturovi z-z-zakázal říct komukoliv z rodiny, co se stalo v j-jeskyni."
Krátura začal vzdychat tak hlasitě, že už mu nebylo rozumět ani slovo. Slzy tekly Hermioně po tvářích, když ho pozorovala, ale už se nepokoušela se ho znovu dotknout. Dokonce i Ron, který Kráturu nesnášel vypadal sklesle. Harry se znovu posadil a zatřásl hlavou, aby si jí trochu vyčistil a urovnal myšlenky.
"Já ti nerozumím, Kráturo," řekl nakonec. "Voldemort se tě pokusil zabít, Regulus zemřel, aby Voldemorta svrhnul a ty jsi byl šťastný, když jsi mohl zradit Siriuse Voldemortovi? Byl jsi rád, že můžeš jít za Narcissou a Belatrix a vyzradit skrz ně informace Voldemortovi..."
"Harry, Krátura takhle nepřemýšlí," řekla Hermiona a utírala si oči hřbetem ruky. "Je otrok. Domácí skřítci jsou využíváni na hnusné, brutální věci. To, co mu udělal Voldemort nebylo tak daleko od každodenního života. Co znamenají války čarodějů pro skřítka, jako je Krátura? On je loajální k lidem, kteří jsou na něj hodní a to paní Blacková určitě byla a Regulus taky a tak jim oddaně sloužil a plnil jejich rozkazy. Já vím, co chceš říct," pokračovala dál, než Harry stačil protestovat, "že Regulus změnil jeho myšlení...ale nevypadá to, že by Kráturovi musel něco vysvětlovat, ne? A já myslím, že vím proč. Krátura a Regulusova rodina byly celou dobu věrni staré čistokrevné linii. Regulus se je snažil všechny ochránit..."
"Sirius..."
"Sirius se ke Kráturovi choval strašně, Harry, a nedívej se na mě tak. Víš, že je to pravda! Krátura tu byl tak dlouho sám a pravděpodobně tu zešílel, než sem Sirius přišel zpátky. Jsem si jistá, že 'Paní Cissy' a 'Paní Bella' byly na Kráturu naprosto dokonale hodňoučké a tak jim prokázal laskavost a řekl jim všechno, co chtěly vědět. Už dlouho jsem říkala, že čarodějové zaplatí za to, jak se chovají ke svým domácím skřítkům. Nu a Voldemort se choval špatně...a Sirius taky."
Harry na to neměl žádnou odpověď. Jak tak pozoroval Kráturu sípajícího na zemi, vzpomněl si na Brumbála, když mu několik hodin po Siriusově smrti řekl: "Nemyslím si, že by Sirius někdy vnímal Kráturu jako někoho, kdo má normální lidské pocity..."
"Kráturo," řekl Harry po chvíli, "jestli se na to cítíš,...no...prosím, posaď se."
Už pár minut Krátura nemluvil. Vrátil se do své polohy na bobku s koleny zabořenými do očí jako malé dítě.
"Kráturo, chci tě poprosit, abys něco udělal," řekl Harry a hodil letmým pohledem po Hermioně, aby mu pomohla. Chtěl vydat příkazy nějak mile, ale stejně tak chtěl, aby to skutečně vyznělo jako rozkaz. Ale zdálo se, že změna v tónu jeho hlasu zabrala. Hermiona se lehce usmála.
"Kráturo, chtěl bych, abys, prosím, šel a našel Mundunguse Fletchera. Musíme zjistit, kde ten medailon...medailon Pana Reguluse je. Je to opravdu důležité. Chceme dokončit práci, kterou Pan Regulus začal, chceme se ujistit, že...že...nezemřel zbytečně."
Krátura uvolnil svoje pěstičky a podíval se na Harryho.
"Najít Mundunguse Fletchera?" zaskřehotal.
"A přivést ho sem, na Grimauldovo náměstí," dodal Harry. "Myslíš, že to pro nás můžeš udělat?"
Jak se Krátura zvednul na nohy, Harryho najednou něco napadlo. Vyndal tobolku od Hagrida a vytáhl z ní falešný viteál, medailon, do kterého Regulus umístil zprávu pro Voldemorta.
"Kráturo, rád bych...no...kdyby sis vzal tohle," řekl a vtisknul medailon skřítkovi do dlaně. "Patřil Regulusovi a myslím, že by byl rád, kdyby sis ho vzal jako poděkování za to, cos..."
"Škoda, kámo," řekl Ron. Když se skřítek podíval na medailon, vydal ze sebe vzdech plný překvapení a bezmoci a vrhnul se zpátky na podlahu.
Zabralo jim skoro půl hodiny, než dokázali Kráturu uklidnit, protože byl příliš slabý, než aby se dokázal udržet pevně na nohou. Když byl konečně schopen udělat alespoň pár kroků, doprovodili ho všichni do jeho přístěnku, nechali ho, aby si uložil medailonek ve svých špinavých hadrech a slíbili mu, že jeho ochrana bude to hlavní, o co se postarají, zatímco bude pryč. Potom udělal dvě hluboké poklony směrem k Harrymu a Ronovi a nakonec i jednu malou srandovní křeč v Hermionině směru, což měl být pokus o uctivý pozdrav, před tím, než se přemístil s obvyklým hlasitým lupnutím pryč.
ZDROJ : http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/
Žádné komentáře:
Okomentovat