"Matně," šklebil se na něho. "Nerozbil jsi přední dveře, neudělal Dudleymu prasečí ocásek a neřekl mi, že jsem kouzelník?"
"Nepamatuju si detaily," usmál se radostně Hagrid. "Všechno v pořádku? Rone, Hermiono?"
"Máme se dobře," řekla Hermiona. "A ty?"
"Nemám se špatně. Pořád nemám čas, právě se nám narodili malí jednorožci, Až se vrátíte, tak Vám je ukážu." Harry nevnímal Ronovi a Hermioniny pohledy, když Hagrid začal hledat něco v kapse.
"Tady Harry, ehm, nevěděl jsem, co ti přinýst, co bych ti mohl dát, ale potom jsem si vzpomněl na tohle."
Vytáhl malý, trochu chlupatý obyčejný váček s dlouhou šňůrkou, která evidentně sloužila k tomu, aby se váček nosil na krku.
"Je z oslí kůže. Ukryje cokoli uvnitř a nikdo, krom majitele to nemůže vyndat. Jsou vzácné."
"Děkuju Hagride."
"To nic nebylo." řekl Hagrid a mávl svojí rukou velikosti popelnicové poklice.
"Není támhleto Charlie? Vždycky jsem ho měl rád. Hej Charlie!"
Charlie se přiblížil a přejel si jemně svou rukou po vlasech velmi krátkého střihu. Byl menší než Ron, hubenější, s mnohými popáleninami a škrábanci na jeho svalnatých ramenou.
"Ahoj Hagride, jak se vede?"
"Přemýšlel jsem, že jsme si už dlouhé roky nenapsali. Jak se vede Norbertovi?"
"Norbert?" Charlie se zasmál. "Ten Norský Ostnáč? Teď jí říkáme Norberta."
"Wow, Norberta je děvče?"
"Oh, jo," řekl Charlie.
"Jak to můžeš vědět?"zeptala se Hermiona.
"Jsou o dost vzdorovitější" řekl Charlie. Podíval se přes rameno a snížil hlas. "Přál bych si, aby si otec pospíšil a přišel. Mamka začíná být podrážděná." Všichni se podívali na paní Weasleyovou, která se snažila hovořit s Madame Delacour , ale stále se přitom dívala na bránu.
"Myslím, že bychom měli raději začít bez Artura." řekla, a za moment zavolala všechny do zahrady.
"Musel se někde zdržet--- oh!" Všichni to spatřili najednou: Kus světla, který přiletěl přes dvůr a zastavil se na stole a změnil se na jasně stříbrnou lišku, která stála na zadních nohách a hovořila hlasem pana Weasleyho.
"Ministr kouzel přijde se mnou."
Patron se rozptýlil do vzduchu, nechajíc Fleuřinu rodinu dívat se v němém úžasu na místo, kde zmizela.
"Neměli bychom tu být." řekl okamžitě Lupin.
" Harry, promiň. Vysvětlím ti to někdy jindy."
Chytil Tonkovou za zápěstí a táhl ji pryč. Dostali se k plotu, přelezli přes něj a zmizeli. Paní Weasleyová zůstala v ohromení.
"Ministr… ale proč? - Nechápu."
Ale na vysvětlování nebyl čas. O sekundu později se objevil v bráně pan Weasley, doprovázen Rufusem Brouskem, obecně známým svými šedivými vlasy.
Dva nově příchozí přešli přes dvůr, rovnou k zahradě a osvětlenému stolu, kde všichni tiše seděli a pozorovali jak se k nim přibližují. Když Brousek přišel do světla lucerny, Harry si všiml, že vypadá mnohem starší, než když ho potkal minule - vyzábleji a ponuře.
"Promiňte, že se vnucuji," řekl Brousek, když dokulhal a zastavil se před stolem. "Obzvláště, když vidím, že kazím tento večírek."
Jeho oči se na chvíli zastavily na dortu ve tvaru obří zlatonky.
"Mnoho šťastných návratů."
"Děkuji," řekl.
"Harry."Žádám tě o soukromý rozhovor," Brousek pokračoval,"Také s panem Ronaldem Weasleym a Slečnou Hermionou Grangerovou."
"S námi?" zeptal se překvapeně Ron. "Proč s námi?"
"Můžu ti to říct, až budeme někde, kde budeme mít více soukromí," řekl Brousek, " Je tady takové místo?" zeptal se pana Weasleyho.
"Ano, samozřejmě" řekl pan Weasley, který vypadal nervózně."Třeba obývák, proč ho nepoužít?"
"Můžeš nám ukázat cestu?" řekl Brousek Ronovi.
"Nebude potřeba, abys nás doprovázel, Arthure."
Harry viděl jak si pan Weasley vyměnil s paní Weasleyovou znepokojený pohled když on, Ron a Hermiona vstali. Jako když šli cestou zpět do tichého domu, Harry věděl, že ostatní dva přemýšlejí o tom stejném jako on:
Brousek se musel nějak dozvědět, že tři z nich už nehodlají přijet Bradavic.Brousek neřekl nic, dokud všichni neprošli přes zašpiněnou kuchyň do obýváku. I přesto, že zahrada byla plná jemného, zlatého, nočního světla, tak tam byla celkem tma. Harry namířil svou hůlku na olejové lampy a když vstoupili, lampy osvětlily sešlý ale útulný pokoj. Brousek si sám sedl do prohnutého křesla, kde vždy sedával pan Weasley, a Harry, Ron a Hermiona se pokusili vtlačit na pohovku. Když se jim to podařilo, Brousek začal hovořit.
"Mám pro vás tři nějaké otázky a myslím, že bude nejlepší, když se Vás budu ptát po jednom. Jestli vy dva," ukázal na Harryho a Hermionu "můžete počkat nahoře, začnu s Ronem."
"Nejdeme nikam" řekl Harry, zatím co Hermiona důrazně poznamenala: "Můžete hovořit k nám všem dohromady a nebo ani k jednomu."
Brousek uštědřil Harrymu chladný, hodnotící pohled. Harryho zaujalo to, že ministr uvažuje, jestli stojí za to začít spolu bojovat tak brzy.
"Dobrá tedy, spolu," řekl, krčíce rameny. Odkašlal si.
" Jsem tady a jsem si jistý že víte, kvůli závěti Albuse Brumbála." Harry, Ron a Hermiona se podívali jeden na druhého.
"Překvapení, zjevně! Nebyli jste si vědomi toho, že Vám Brumbál něco odkázal?" "Pro-pro všechny z nás?" zeptal se Ron.
"Pro mě s Hermionou taky?""Ano, vám vš- "Ale Harry ho přerušil.
"Brumbál zemřel více než před měsícem , proč to zabralo tolik času, předat nám věci, které nám odkázal?
"Není to jasné?" řekla Hermiona ještě dříve, než Brousek stačil odpovědět.
"Chtěli prozkoumat všechno, co nám odkázal. Neměli jste na to právo!!" řekla a její hlas se lehce otřásl.
"Měl jsem všechna práva". Řekl Brousek přezíravě.
"Úřední nařízení pro soudní zabavení majetku dává ministerstvu právo zabavit celý obsah závěti…"
"Tento zákon byl vytvořen, aby kouzelníci nemohli zdědit temné artefakty!" řekla Hermiona "a přepokládá se, že Ministerstvo má silný důkaz, že majetek zesnulého je ilegální, ještě před jeho zabavením. Chcete mi říct, že jste si myslel, že Brumbál se nám snažil zanechat něco prokletého?"
"Plánujete, slečno Grangerová, Vaši budoucnost v kouzelnickém právu?" zeptal se Brousek.
"Ne, neplánuji," odpověděla Hermiona. "Doufám, že pro svět udělám něco dobrého."
Ron se zasmál.
Brouskovy oči ho sledovaly a odvrátily se až když Harry promluvil.
"Takže proč jste se rozhodli nám nechat naše věci teď? Nedokázali jste si vzpomenout na důvod, proč jste si je nechali?"
"Ne, to bude protože uplynulo 31 dní," řekla najednou Hermiona . "Nemůžou si nechat věci déle než 31 dní, pokud se neprokáže, že jsou nebezpečné. Správně?"
"Řekl byste, že jste byl Brumbálovi blízký, Rone?" zeptal se Brousek ignorující Hermionu.
Ron vypadal překvapeně.
"Já? Ne, ne tak úplně… Byl to vždycky Harry, kdo…"
Ron se podíval na Harryho a Hermionu a viděl Hermionu, jak mu ukazuje, aby dál nepokračoval, ale škoda už byla způsobena; Brousek se díval, jako kdyby slyšel přesně to, co očekával a chtěl slyšet. Zaútočil jako dravý pták po Ronově odpovědi.
"Když jste nebyl Brumbálovi blízký, jak mi vysvětlíte fakt, že si na Vás vzpomněl v jeho závěti? Udělal jen výjimečně několik osobních odkazů. Velká část jeho majetku - jeho osobní knihovna, jeho kouzelné pomůcky a ostatní osobní majetek - byly odkázány do Bradavic. Proč si myslíte, že jste byli vybráni?"
"Já…nevím," řekl Ron. "Já… když jsem řekl, že jsem mu nebyl moc blízký…myslel jsem tím to, že myslím, že mě měl rád…"
"Ale Rone, jsi příliš skromný," řekla Hermiona.
" Brumbál byl na tebe strašně laskavý."
To bylo skutečně daleko od pravdy. Harry věděl, že Ron a Brumbál spolu nikdy nebyli osamotě a promluvili spolu jen minimálně. Tak či onak, nezdálo se, že by Brousek poslouchal. Rukama začal šmátrat ve svém plášti a vytáhl z něj velký pytlík, mnohem větší než ten, který dal Hagrid Harrymu. Z něj vytáhl pergamen, rozroloval jej a začal nahlas číst.
"Poslední vůle a závěť Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála.' ano, tady to je... 'Ronaldu Biliovu Weasleymu odkazuji své zhasínadlo, doufám že si na mne vzpomene, až jej bude užívat.'"
Brousek vytáhl ze sáčku objekt, který již Harry viděl: Vypadalo to jako stříbrný zapalovač, ale měl schopnost, jak Harry věděl, zhasínat všechna světla v okolí a zase je rozsvítit jediným cvaknutím. Brousek se předklonil a podal zhasínadlo Ronovi, který si je vzal a s překvapeným výrazem je začal protáčet mezi prsty.
"Je to velice cenná věc," řekl Brousek a sledoval Rona. "Dokonce bych řekl vzácná. Zajisté Brumbálův vlastní design. Proč by Vám odkazoval tak vzácný předmět?"
Ron zakroutil hlavou a tvářil se zmateně.
"Brumbál musel učit tisíce studentů," pokračoval ministr. "Přesto však jediní, na koho ve své závěti pamatoval, jste vy tři. Proč? Za jakým účelem Vám nechal Brumbál svůj zhasínač, pane Weasley?"
"Asi na zhasínání světel, předpokládám" zamumlal Ron. "Co jiného bych s ním mohl dělat?"
Brousek očividně neměl co odpovědět, a tak se po chvilce opět zahleděl do Brumbálovy závěti.
"Slečně Hermioně Jean Grangerové, odkazuji kopii knihy Příběhy pěvce Beedla, v naději, že pro ni bude pobavením i inspirací."
Brousek nyní z vaku vytáhl malou knihu, která vypadala tak staře, jako kopie Tajemství nejtemnějších umění v jejím pokoji.Vazba knihy byla špinavá a místy se odlupovala. Hermiona si ji beze slova vzala, položila si ji na klín a zírala na ni. Harry si všiml, že nadpis knihy byl napsán v runách - Harry se je nikdy nenaučil.
"Proč si myslíte, že vám tu knihu Brumbál odkázal?" zeptal se Brousek.
"Věděl, že mám ráda knihy," prohlásila Hermiona, zatímco si otírala oči do rukávu.
"Ale proč zrovna tuto knihu?"
"Nevím. Nejspíš si myslel, že se mi bude líbit."
"Mluvila jste někdy s Brumbálem o šifrách nebo způsobech ukrytí tajných zpráv?"
"Ne, nikdy," odvětila Hermiona. "A jestli v té knize nenašlo žádnou tajnou zprávu Ministerstvo, pochybuji, že já ano."
Potlačila vzlyknutí. Byli namačkáni na sobě tak těsně, že měl Ron problém s vytažením své ruky, aby ji dal na Hermionina ramena. Brousek se opět obrátil k závěti.
"Harrymu Jamesi Potterovi," četl, a Harrymu se stáhly útroby očekáváním, "odkazuji zlatonku, kterou chytil na svém prvním famfrpálovém zápase v Bradavicích. Budiž mu připomínkou, že houževnatost a schopnosti jsou odměňovány."
Když Brousek vytáhl zlatý míček velikosti vlašského ořechu, jehož stříbrná křidélka lehce kmitala, Harry si nemohl pomoct - byl zklamán.
"Proč Vám Brumbál odkázal tuto zlatonku?" zeptal se ministr.
Zdroj : http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/
Žádné komentáře:
Okomentovat