6. kapitola - Ghůl v pyžamu
Šok ze ztráty Pošuka se nesl v následujících dnech celým domem. Harry stále nepřestával věřit, že se objeví ve dveřích společně s ostatními členy Řádu, kteří přinášeli i odnášeli dennodenně naléhavé novinky. Harry cítil, že nic jiného než jednání může utišit jeho pocity viny a žal. Přemýšlel o tom, že by měl co nejrychleji vyrazit na cestu, aby našel a zničil zbývající Viteály. Čím dříve, tím lépe.
"No, ale nemůžeš nic dělat dřív než ti nebude 17."připomínal mu Ron.
"Stále máš nad sebou magickou ochranu. A tady můžeme plánovat jako nikde jinde, nebo ne? Nebo," ztišil svůj hlas, "ty už víš, kde bychom měli ty ... Ty-Víš-Co ... hledat ?
"Ne," přiznal Harry.
"Myslím, že Hermiona se už o to trochu zajímala." řekl Ron.
"Říkala, že tady shromáždila nějaké dokumenty, které by nám měli pomoci, a že čekala pouze na tebe, až přijedeš, aby ti je mohla předat.
Harry a Ron právě seděli u snídaně. Pan Weasley a Bill odešli do práce. Paní Weasleyová šla nahoru probudit Hermionu a Ginny, zatímco Fleur se hnala do koupelny, aby se vykoupala.
"Ochrana bude prolomena třicátého prvního," řekl Harry."To znamená, že tady potřebuji zůstat ještě čtyři dny, poté můžu -
"Pět dní," opravil ho odhodlaně Ron."Musíme tu zůstat na svatbu. Protože jinak nás ty dvě zabijou."Harry pochopil, že Ron tím "ty dvě" myslel Fleur a paní Weaslyovou.
"Je to mimořádný den," řekl Ron, když se na něj Harry tázavě podíval.
"Copak si neuvědomujou, jak důleži -,"
"Samozřejmě že ne," řekl Ron. "Nemají ani páru o tom, co zamýšlíme. Teď jsem si vzpomněl na něco, o čem jsem s tebou chtěl mluvit."Ron zkontroloval pohledem dveře, jestli se už náhodou nevrací paní Weaslyová, a posunul se trochu blíže k Harrymu.
"Mamka mě a Hermionu nenechá chvilku nepokoji a neustále z nás láme, co máme vlastně za lubem. Určitě zkusí i tebe, dávej si pozor. Táťka a Lupin se na to taky vyptávali, ale když jsme jim řekli, že ti Brumbál o tom zakázal s kýmkoliv jiným kromě nás mluvit, tak toho nechali. Ale mamka ne, je jako zarytá."
Ronova předpověď se za pár hodin vyplnila. Krátce před obědem si paní Weaslyová Harryho vzala stranou od ostatních.Zavolala si ho, aby se zeptala, jestli neví, čí je tato ponožka. Prý si myslí, že je z jeho batohu, ale není si jistá. Jakmile ho však měla v koutu kuchyňské linky, spustila :
"Zdá se mi, že Ron a Hermiona si myslí, že se už letos do Bradavic nevrátíte," začala lehkým a obyčejným tónem.
"Oh," řekl Harry. "No.. ano, to opravdu zamýšlíme."
Mandl se sám vypnul a začal ždímat něco, co vypadalo jako vesta pana Weasleyho.
"Můžu se zeptat, proč chcete opustit vaši výuku?" zeptala se paní Weasleyová.
"No, Brumbál mi tu zanechal … věc, kterou musím dodělat," zamumlal Harry. "Ron a Hermiona o tom vědí a rozhodli se jít se mnou."
"Jakou věc?""Promiňte, ale nemůžu -"nadechl se zhluboka Harry.
"No, na rovinu. Myslím si, že Arthur a já máme plné právo to vědět a jsem si jistá, že pan a paní Grangerovi budou souhlasit!" řekla paní Weaslyová.
Harry se tohoto "útoku starostlivých rodičů" obával. Přímo pohlédl do očí paní Weasleyové, všímaje si na chlup stejného hnědého odstínu, jako má Ginny. Nepomohlo to.
"Brumbál nechtěl, aby to kdokoli jiný věděl, paní Weaslyová. Promiňte. Ron a Hermiona nemusejí jít, je to jejich volba--"
"Nemyslím si, že ty musíš jít!" zvýšila trochu hlas paní Weasleyová.
"Jsi ještě tak mladý. Je to naprostý nesmysl. Harry, tys tomu určitě neporozuměl. Pravděpodobně ti říkal, co chtěl udělat a tys to vzal jako,že to musíš teď udělat za něj…"
"Já jsem mu porozuměl," řekl rázně Harry. "Je to na mně."
Otočil se k ní zády a vzal do svých rukou ztracenou ponožku s vzorem zlatavého rákosu, díky které ho k sobě přivolala.
"Je mi líto,ale tahle není moje. Nejsem fanoušek Puddlemerských spojenců."
"Ah, samozřejmě že ne," řekla paní Weaslyová a trochu sklíčené se vrátila ke svému všednímu líbeznému tónu.
"Měla bych se s tím asi smířit…Dobře, Harry, zatímco budeš tady, mohl by jsi nám pomoci s přípravou Billovy a Fleuřiny svatby? Je tu ještě hodně práce."
"Ehm - samozřejmě," řekl Harry vyvedený z míry tou náhlou změnou tématu.
"Jsi slaďoušek Harry," odpověděla paní Weasleyová a usmála se na něj.
Poté přešla k mytí nádobí. Od toho momentu paní Weaslyová zaměstnávala Harryho, Rona a Hermionu, že měli jen stěží čas si trochu promluvit a něco naplánovat. Nejzdvořilejším vysvětlením té změny chování paní Weaslyová bylo, že chtěla odvést pozornost od všech myšlenek na Pošuka a od té hrůzy z jejich nedávné cesty.
"Myslím si, že mamka vás tři chce zastavit, abyste nemohli být spolu a vymýšlet jakékoliv plány. Chce tak oddálit váš odchod," pověděla Ginny Harrymu tlumeným hlasem, když položili už potřetí stůl na večeři na stejné místo.
"A co si myslí, že se jako stane?" zamumlal Harry. "To si myslí, že zatím někdo Voldemorta zabije?"Mluvil bez přemýšlení, když si všiml Ginnina bílého obličeje.
"Takže je to pravda?" zeptala se."To je to, co se pokusíš udělat?"
"Já - ne - to byl jen vtip," řekl Harry vyhýbavě.
V Ginnynim výrazu bylo i něco jiného než šok. Náhle si Harry uvědomil, že toto je poprvé, co jsou spolu od té doby, kdy spolu trávili hodiny o samotě na bradavických pozemcích. Byl si jistý, že si na to vzpomněla také. Dveře se otevřely a oba najednou vyskočili. Pan Weasley, Kingsley a Bill vešli dovnitř. Byli teď často spojeni s ostatními členy Řádu, protože Doupě nahradilo Grimmauldovo náměstí č.12 jako sídlo Řádu. Pan Weasley vysvětlil, že po smrti Brumbála se může každý, komu Brumbál důvěřoval, stát Strážcem tajemství.
"No, Pošuk vyčaroval pár kleteb proti Snapovi v případě, že by se tam náhle znovu objevil. Doufáme, že budou dost silné, nepustí ho dovnitř a svážou mu jazyk, kdyby se pokusil o tom místě mluvit. Ale nemůžeme si tím být jisti. Bylo by bláznovství zůstat tam, když je teď ochrana tak nejistá."
Kuchyně byla tak přecpaná, že se dalo jen stěží hýbat noži a vidličkami. Harry seděl nacpaný vedle Ginny a jedl kuře.
"Žádné novinky o Pošukovi?" zeptal se Harry Billa.
"Nic," odpověděl Bill"Nemohl se zatím konat pohřeb, protože jsme s Lupinem jeho tělo nenašli a dá se jen těžko říct, kam mohlo v té tmě a zmatku během boje padnout.
"Denní Věštec o jeho smrti nebo nalezení jeho těla nenapsal ani slovo," pokračoval Bill. "Ale to nic neznamená. V těchto dnech se toho moc v novinách nepíše."
"A stále nic o tom, že jsem použil kouzla při útěku před Smrtijedy?" zeptal se Harry přes celý stůl pana Weasleyho, který mu na uvítanou potřásl rukou.
"Protože vědí, že jsi neměl na výběr nebo proto, že nechtějí, aby se dostalo na světlo, jak tě Voldemort napadl?"
"To je ono… proč neříká tisk pravdu?" řekl Harry svírajíc v ruce nůž tak pevně, že na spodní straně jeho paže se opět objevil bílý nápis "Nesmím říkat lži"
"Je na ministerstvu někdo připraven se mu postavit?" zeptal se naštvaně Ron.
"Samozřejmě Rone, ale lidé jsou vyděšení," odpověděl pan Weasley, "vyděšení, že právě oni budou ti další, kdo zmizí a jejich děti se stanou terčem útoků. Chodí kolem nechutné výmysly. Nevěřím, že učitelka Mudlovských studií v Bradavicích rezignovala. Už týdny ji nikdo neviděl, zatímco Brousek je celé dny zavřený ve své kanceláři. Jen doufám, že alespoň vymýšlí nějaký plán."
V krátké přestávce hovoru přesunula paní Weaslyová prázdné talíře na pracovní stůl a naservírovala jablečné koláče.
"Tak, Rone, uklidil sis už svůj pokoj?"
"Proč?" vykřikl Ron, který v tom momentě držel mlsně lžičku a zíral na svojí matku."Proč má být můj pokoj uklizený? Mně a Harrymu to tak vyhovuje!"
"Mladý muži, během pár dní očekáváme svatbu tvého bratra--"
"A to se budou brát v mé ložnici?" zeptal se Ron zuřivě"¨Ne ! tak proč musím u Merlinovy brady si uklí…"
"Nemluv takhle se svojí matkou," řekl rázně pan Weasley"a dělej, co ti řekla."
Ron se zamračil na oba rodiče, potom uchopil svoji lžičku a zabořil se do posledních zbytků svého jablkového koláče.
"Já ti s tím pomůžu, je to taky můj nepořádek," řekl Harry Ronovi, ale paní Weaslyová ho hned přerušila:
"Ne drahý. Budu radši když venku pomůžeš Arthurovi s kuřaty. A ty, Hermiono, budu ti vděčná když vyměníš prostěradla pro monsieura a madam Delacour, víš přeci, že přijíždějí zítra v 11 ráno."
Když se vrátili do domu, paní Weasleyová byla z dohledu, a tak Harry vklouzl do Ronova podkrovního pokoje.
"Uklizím, uklízím … ! Oh, to jsi ty," řekl Ron s úlevou jakmile Harry otevřel dveře. Ron ležel na posteli, která byla zjevně právě vyprázdněna. V pokoji byl stejný nepořádek, jako celý týden…
"Nazdar, Harry," řekla Hermiona, když si sedl na skládací lehátko, odhodila Věštění z čísel a Přeměňování na jednu hromadu a Vzestup a Pád černé magie na druhou.
"Právě jsme se bavili o Pošukovi," pověděl Ron Harrymu.
"Počítám, že se možná zachránil."
"Ale Bill ho viděl jak ho zasáhla smrtící kletba," odvětil Harry.
"Jasně, ale na Billa se taky útočilo," pokračoval Ron. "Jak si může být jistý tím, co viděl?"
"I kdyby ho smrtící kletba minula, tak Pošuk stále spadl z výšky kolem tisíce stop," vložila se do rozhovoru Hermiona držící knihu Famfrpálové týmy Británie a Irska.
"Možná použil štítové kouzlo."
"Fleur,ale říkala, že mu odstřelili hůlku z ruky," vyvrátil Hary."No, dobře, jestli chcete, aby byl mrtvý," prohlásil Ron mrzutě, zatímco si složil polštář do příjemnějšího tvaru.
"Samozřejmě, že nechceme, aby byl mrtvý!" vyjela Hermiona. "Je to strašlivé, že je mrtvý. Ale my jsme realisté."
Harry si nejdříve představil Pošukovo tělo, zničené, jako to Brumbálovo, stále s jedním pohyblivým okem v důlku. Cítil odpor míchající se s bizardním pohledem.
"Smrtijedi jeho tělo pravděpodobně uklidili, to je proč ho nikdo nenašel," pověděl Ron zamyšleně.
"Jo," řekl Harry.
"Stejně jako Barty Skrk se proměnil v kost a skryl se v Hagridově zahradě. Asi Moodyho proměnili a nacpaly ho- -"
"Ne!" zakvílela Hermiona a vytryskly jí slzy nad Základními zaklínačskými znaky.
"Ne to asi ne - no ...," snažil se ji uklidnit Harry drápal se marně z lehátka.
"Hermiono, nechtěl jsem tě vyděsit--"Chtěl jí uchlácholit, ale se zaskřípěním rezatých pružin, Ron skočil z postele a dostal se k ní první.
Jednou rukou Hermionu objal, druhou strčil do kapsy a vytáhl z ní nevzhledný kapesník, kterým dříve čistil kamna. Narychlo vytáhl hůlku, namířil s ní na ten cár hadru a zvolal "Tergeo".
Hůlka vyčistila většinu té mastnoty. Spokojen sám se sebou podal mírně čadící kapesník Hermioně.
"Oh … díky, Rone … Omlouvám se…"vykoktala.
"Je to tak hrozné. Hned po Brumbálovi .. Nikdy jsem si nedokázala představit jak Pošuk umírá, vypadal tak tvrdě!"
"No jo, já vím," řekl Ron podávající jí šťávu. "Ale víš co by nám řekl, kdyby tu teď byl?"
"Mějte oči na stopkách," vydala ze sebe Hermiona, když si utírala slzy.
"Přesně tak," přikývl Ron.
"Chtěl by, abychom se poučili z toho, co se stalo jemu. A já se naučil nedůvěřovat malým zbabělým příšerám jako je Mundungus." Hermiona se trhavě zasmála a předklonila se, aby mohla sebrat další dvě knihy. Sekundu na to, co Ron sundal ruku z jejího ramena Hermiona pustila knihu Obludné obludárium na jeho nohu.
"Promiň, promiň!", začala Hermiona skučet.
"Co děláš s těmi všemi knížkami?" zeptal se Ron kulhající zpět k posteli.
"Jen se rozmýšlím, které z nich s námi vezmu, až budeme hledat ty viteály," odpověděla Hermiona.
"Ehm, aha," řekl Ron a poklepal si na čelo.
"Zapomněl jsem, že budeme lovit Voldemorta s mobilní knihovnou."
"Ha-ha-ha," předstírala smích Hermiona dívaje se dolů na Základní zaklínačské znaky. "Pochybuji … budeme potřebovat Runy? … myslím si, že bude lepší je vzít pro jistotu s sebou.", položila Zaklínačské znaky na tu větší hromadu a vzala do ruky Historii Bradavic.
"Poslouchejte," řekl Harry, který se narovnal.
Ron a Hermiona se na něj podívali se stejnou směsicí rezignace a vzdoru.
"Vím, že jste po Brumbálově pohřbu řekli, že chcete jít s mnou…" začal.
"Tak semhle tím míří," řekl Ron Hermioně a zakoulel očima.
"Myslím, že Historii Bradavic vezmu s sebou. Když už se tam nevracíme, tak budu jistější, když ji budu mít u sebe…"
"Poslouchejte!" zopakoval Harry.
"Ne Harry, ty poslouchej," přerušila ho Hermiona.
"Jdeme s tebou, to bylo rozhodnuté už měsíce dříve - roky dříve."
"Ale…"
"Ticho !" okřikl ho Ron.
"Balila jsem si na to celé dny. Také jsem trochu upravila paměť mým rodičům, kteří jsou teď přesvědčeni, že se jmenují Wendell a Monica Wilkinsovi a jejich životní cíl, který už se mimochodem splnil, je přestěhovat se do Austrálie. Takhle bude pro Voldemorta daleko těžší je vystopovat a vyslýchat je ohledně mě - nebo tebe, protože naštěstí jsem jim toho o tobě moc neřekla."Hermioniny oči se opět topily v slzách.
Ron slezl z postele a objal ji znovu. Zamračil se na Harryho vyčítaje mu jeho netaktnost. Harry na to nemohl ani nic říci, protože to bylo zrovna od Rona dosti neobvyklé, aby někoho učil taktu.
"Já - Hermiono - promiň - já nechtěl…"
"Ty jsi nepochopil, že Ron i já moc dobře víme, co se může stát, když půjdeme s tebou? My to víme! Rone, ukaž Harrymu co jsi vymyslel…"
"Běž, potřebuje to vědět."
"No, dobře Harry, pojď sem."Podruhé stáhl Ron svoji paži, která byla do té chvíle kolem Hermiony, a postavil se přede dveře.
"Tak pojď."
"Proč?" zeptal se Harry zatímco následoval Rona pryč z místnosti."
Descendo," zamumlal Ron a namířil na nízký strop.
Napravo nad jejich hlavami se otevřel otvor a k jejich nohám sjel dolů žebřík. Odporné napůl kvílení a napůl sténání vycházelo ze čtvercové díry, podél které byl cítit odporný zápach připomínající otevřenou kanalizaci.
"To je tvůj ghůl?" zeptal se Harry, který se ještě nikdy skutečně nesetkal s bytostí, která občas rušila noční ticho Weasleyovic domu.
"Jo - to je." potvrdil Ron a šplhal po žebříku.
"Pojď a mrkni se na něj."Harry následoval Rona pár krátkými krůčky nahoru do mrňavého podkrovního pokojíku.
Jeho hlava i ramena byly už v místnosti, když se mu naskytl pohled na zkroucenou bytost vzdálenou několik stop od něj. Spala ve tmě s otevřenou velikou hubou.
"Ale to … to vypadá … nosí normálně ghůlové pyžamo?"Harry tu věc zamyšleně pozoroval a zdálo se mu, že se mírně pootočila. Harry pozoroval ghůla a trochu se pobouřil. Byl lidského tvaru a velikosti a nosil něco, v čemž teď, když jeho oči přivykly temnotě, zřetelně poznal starý pár Ronova pyžama. Byl si jistý, že ghůl je spíše slizký a holohlavý tvor, než vlasatý a sytě pokrytý zanícenými puchýři.
Zdroj : http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/
Žádné komentáře:
Okomentovat